Z ligového trávníku do světa dřeva

16. července 2026

Z ligových stadionů do skladového areálu – ale se stejným nasazením. Bývalý prvoligový fotbalista a dlouholetý trenér mládeže Josef „Josi“ Ringel našel své místo v Dřevocentru CZ, kde už dvanáct let patří k oporám hradecké pobočky. Josef Ringel vypráví, co ho na práci baví, co si odnesl ze sportu a proč by neměnil.


Ligový trávník jste vyměnil za svět dřeva a stavebních materiálů, ale vášeň pro poctivou práci i týmového ducha vám zůstala. V Dřevocentru Hradec Králové pracujete už 12 let. Co vás tehdy přivedlo právě sem?
Na jedné akci jsem se potkal s kamarádem Josefem Čížkem, který již v Dřevocentrum CZ pracoval. Pepík se zmínil, že se na pobočce v Hradci Králové uvolnilo místo na pozici skladníka. V té době jsem nebyl v tehdejším zaměstnání spokojen, tak jsem na nabídku rád kývnul. Slovo dalo slovo, a už jsem tu 12 let.

Jaká je vaše role v Dřevocentru a co všechno vaše práce obnáší?
Pracuji na pozici skladníka. Mým úkolem je naskladňovat zboží od dodavatelů. Většinu času trávím v ještěrce. Při vykládce i nakládce kontroluji kvalitu materiálu – ať už jde o stavební řezivo, OSB desky, překližky, terasy nebo palubky. Samozřejmě také obsluhuji zákazníky a pomáhám jim s výběrem materiálu přímo u nás ve skladu.

Setkáváte se často se zákazníky, kteří potřebují poradit?
Na naší pobočce se staráme ve velké míře o firemní zákazníky, kteří přicházejí s konkrétními požadavky, jako je třeba přesný soupis prvků pro střešní vazbu, terasu či dřevodomek. Zároveň k nám chodí i kutilové, kteří ocení nejen materiál, ale i radu. Nedávno jsme například pomáhali s výběrem vhodného dřeva pro vyvýšené záhony nebo pergoly.

Co vás na práci se dřevem a stavebními materiály baví nejvíc?
Ke dřevu mám blízko od dětství. Můj otec byl truhlář a měl dílnu doma a já jsem mu často pomáhal. V truhlárně mě bavila samotná práce se dřevem i jeho vůně. Po letech jsem tak byl rád, že se k podobné práci mohu vrátit. 

Pobočka v Hradci Králové se brzy dočká kompletní obnovy – kdo se podle vás těší víc, vy zaměstnanci, nebo zákazníci?
Myslím, že obě strany. My se těšíme na nové zázemí a moderní areál, který nám usnadní práci, zejména při výdeji zboží. Velkým přínosem budou i větší kryté skladovací prostory s širší nabídkou hoblovaného sortimentu a KVH hranolů. Zákazníci jsou zase zvědaví, jak bude nová pobočka vypadat.

Mnozí vás znají jako bývalého prvoligového fotbalistu. Vzpomínáte si na svůj první zápas v první lize v osmnácti letech?
Na první zápas si vzpomínám velmi letmo, ale co mi utkvělo v paměti jsou dva góly v první lize.

První gól jsem dal proti Bohemians Praha na domácím hřišti Spartaku Hradec Králové. Druhý jsem vstřelil ve Vítkovicích. Oba zápasy byly vítězné. Pamatuji si na tu velkou radost celého týmu.

Ve fotbale jste strávil více než 20 let. Co vám tento sport dal do života nejvíc?
Fotbal mi dal hlavně houževnatost, disciplínu, ale zároveň mě naučil pokoře i týmové spolupráci, která je důležitá i v práci. Z fotbalových let mi také zůstalo hodně přátel a kamarádů se kterými se potkáváme při zápasech staré gardy Hradce.   

Fanoušci vám říkali „Josi“ nebo „Chose“. Jak přezdívka vlastně vznikla?
Moje celá přezdívka byla Josimar, začali mě tak říkat kluci v kabině podle jednoho brazilského fotbalisty. Přezdívka se pak rozšířila i mezi fanoušky.

Hrával jste za FC Hradec Králové a dnes s úsměvem říkáte, že „teď kopete za Dřevocentrum CZ“. Jak se vám tohle přepnutí z hřiště do pracovního života povedlo?
Už dopředu jsem věděl, že fotbal nemůžu hrát celý život. Navíc tehdejší podmínky nebyly takové, aby člověka zajistily i po kariéře. Když jsem s fotbalem postupně končil, začal jsem hledat práci, která by mě bavila a kde bych byl v dobrém kolektivu.

Dlouhá léta se věnujete také trénování mládeže. Co vás na práci s mladými fotbalisty nejvíc naplňuje?
V současnosti trénuji ve Slavii HK kategorii U13, žáky narozené v roce 2013. Práce s dětmi mě moc baví a těší mě, že mohu trénovat i své syny – dvojčata Kubu a Matěje, na kterých už teď vidím, že budou lepší než táta. [smích]

Co vám i po tolika letech v práci i ve sportu pořád dokáže vykouzlit úsměv na tváři?
V práci se často zasmějeme s kolegy. Každý ví, že jsem veselá kopa a žádnou legraci nezkazím ba naopak. Při fotbale mám radost, když se mým svěřencům daří a mají ze sportu radost.